Život Jana Hanuše (2. 5. 1915 – 30. 7. 2004) byl životem nadšeného hudebníka, který si našel svou cestu od studia obchodní akademie přes soukromou výuku skladby u Otakara Jeremiáše po studium dirigování na Pražské konzervatoři. Významný vliv na něj měla rodinná tradice, jeho dědečkem byl hudební vydavatel F. A. Urbánek.
Ve své tvorbě ze čtyřicátých let vyjádřil odpor vůči německé okupaci (opera Plameny). Během procesu s Rudolfem Slánským statečně a veřejně obhajoval i před Státní bezpečností svého přítele Rudolfa Margolia.
Jeho tvorbu charakterizuje výrazná melodika, zejména v rozsáhlé vokální tvorbě, ale v dalších dílech používal rovněž nové kompoziční techniky. Věnoval se duchovní hudbě (Rekviem), ale na druhé straně i drobným skladbám pro děti.
Po válce působil v řadě vydavatelství (spoluzaložil Panton) a v organizacích sdružujících hudebníky i hudební vědce. Spolupracoval i na souborných vydáních děl A. Dvořáka, Z. Fibicha A L. Janáčka. Obdržel řadu ocenění a stal se čestným občanem měst Jirkova a Jílového u Prahy.
Slovo rodiny Hanušovy:
Pokaždé, když náš otec komponoval skladby pro děti nebo písničky pro dětské sbory, byl plný radosti, optimismu a energie. Možná si v duchu přehrával příhody ze svého dětství, které pak rozjasnily jeho skladby, Často se k tvorbě pro děti obracel ve chvílích, kdy se chtěl odpoutat od neradostné reality let druhé poloviny 20. století.
Vždy si vážil názoru budoucích interpretů svých děl, ať to byly dospělé hvězdy hudebního nebe nebo děti. Prvními „poradci“ jsme většinou byli my, jeho vlastní děti. Zajímalo ho, jestli se nám skladba líbí, jestli je pro nás srozumitelná, co by měl změnit, upravit. S velkou shovívavostí a povzbuzováním byl přítomen i našim veřejným vystoupením. Do dneška se nám tyto vzpomínky honí hlavou při poslechu báječných výkonů žáků vaší ZUŠ na pravidelných koncertech. Pro nás jako rodinu hudebního skladatele Jana Hanuše je velkou ctí, že jedna z nejprestižnějších pražských škol nese právě jeho jméno.